Přečteme–li si pozorně předcházející tři části článku "K odsunu německého obyvatelstva z Československa", můžeme zjistit, že britský premiér W. Churchill, prezident USA, F.D. Roosevelt, představitel Svobodných Francouzů, Ch. de Gaulle, taktéž i vedoucí činitelé polské Armii Krajowe, se v době války vyslovili pro použití násilných prostředků při odsunu Němců.

Tehdejší představitelé polské AK dokonce otevřeně mluvili o použití krajního teroru, který by vedl Němce k útěku z Polska. Ano, Polsko utrpělo ve válce a v době německé okupace pro nás nepředstavitelné škody, více než 6 milionů Poláků bylo Němci zavražděno, část země byla v troskách. Varšavu Němci téměř srovnali se zemí v době svého ústupu. Němci se s Poláky nemazlili. Proto časově omezené použití krajních prostředků, které by vedly Němce k "spontánnímu útěku", bylo tehdy v Polsku vysvětlitelné. V té době druhá světová válka byla na Východě obzvlášť krvavá.

Přesto však němečtí "vyhnanci" z těchto zemí, z Francie a ani z Polska, proti způsobu svého "odsunu" neprotestují zdaleka tak hlasitě a soustavně jako tzv. sudetští Němci, kteří v rámci "divokého odsunu" a následně řádného odsunu byli přesídleni do Německa. Již dlouhou dobu o protestech Němců z Francie a Polska , pokud vůbec byly nějaké výraznější, nic nevíme. Nevíme též nic o tom, že by protestovali proti předmětným výrokům W. Churchilla či konání francouzské armády v Alsasku, nebo souhlasu F.D. Roosevelta s extrémními prostředky vedení Armii Krajowe využité pro "spontánní útěk" tamních Němců.

Dodnes však představitelé "sudetských Němců" soustavně mluví o válečných zločinech, o zločinech proti lidskosti a dokonce o genocidě, jež jsme se měli na nich dopustit. Krvavé etnické čistky jsme při přesídlení Němců z Československa údajně plánovitě prováděli. Jejich oběťmi bylo, jak tvrdí landsmani, až 250 tisíc soukmenovců.

Tato jejich tvrzení méně či více podporují někteří němečtí ústavní činitelé, zvláště bavorští. Bavorský premiér je současně i patronem "sudetských Němců". Požadavky sudeťáků podpořila i kancléřka A. Merklová (1), která svým zásahem v jejich prospěch, vedla k otevřeně proněmecké politice České republice. Představitelem proněmecké linie u nás se stal premiér P. Nečas. Následný premiér B. Sobotka začal tam, kde jeho předchůdce skončil. Germanofilů a sudetomilů mezi našimi politiky, i ústavními činiteli je stále více.

Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) již dlouhodobě vede kampaň proti tzv. Benešovým dekretům, správně dekretům prezidenta republiky, a požaduje jejich zrušení. Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko–německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

Dr. Eva Hahnová, která léta pracovala v jedné "sudetoněmecké instituci", o SL říká: "Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko–německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Současné události v Evropě i ve světě toto škodlivé germanofilství pouze silně zastiňují, nikoliv však řeší, problém dále raší i v eurounijní podobě. Geopolitické zápasy jsou však pochopitelně primární. Situace na Ukrajině, boj o novou organizaci světa nás vtahuje do probíhajících celosvětových aktivit. Tento proces silně negativně poznamenává naši státnost a český národ jako celek. Krize, a to nejen ekonomická, nám jí z mísy. Pokud nedojde k obnovení mírového stavu, hrozí nebezpečí válečného konfliktu, jenž může nabýt i jaderný charakter. Jediným východiskem z této situace je jednání zúčastněných geopolitických hráčů, zejména USA, Ruska a Číny, a následné příměří, mír. Cesta války vede lidstvo do pekla. Záchranou nás všech je skutečný mír. Mluvme o něm, podporujme ho!

„Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63 sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, Norimberk, květen 2012)